Kastrace
Protože Čikině nezabrala ani třetí injekce na ukončení říje, domluvili jsme se s veterinářem, že ji vykastrujem, i když je v říji. Objednali jsme se na čtvrtek 16. dubna na 14. hodinu. V 11. hodin jsem ji vzala jídlo, aby už nic nejedla, delší doba hladovění před operací je u fretek zbytečná. Čikinu jsme před operací zvážili kvůli injekci na uspání. Vážila necelých 500 g, veterinář ji píchl injekci a za chvilku už začala usínat. Veterinář ji musel nejdříve oholit chlupy na boku, které byly docela husté a chvíli mu to zabralo. Nejdřív to vzal strojkem, zbytek žiletkou. Veterinář chtěl, abych mu u toho někdo asistoval, tak jsem si říkala, že to zkusím, alespoň se podívám, jak taková kastrace probíhá. Ale jakmile začal řezat kůži, což šlo docela těžko (fretky mají asi dost silnou kůži), a objevila se krev, začalo se mi dělat na omdlení, tak mně musel vystřídat manžel, který tam byl naštěstí se mnou. Zbytek jsem sledovala už z povzdálí ze židle, což mi stačilo. Uprostřed operace se začala Čikina probouzet, což mně docela vyděsilo, tak ji veterinář musel píchnout další injekci.
Veterinář vytáhl vaječníky, které postupně nejdříve podvázal a pak odstřihl. Jeden vaječník měla zvětšený, což zřejmě způsobovalo dlouhotrvající říji. Pak ji zašil břišní dutinu a nakonec kůži. To už se začala probouzet, takže to bylo tak akorát. Ještě ji to potřel tekutým obvazem a mohli jsme jet domů.
Po příjezdu jsem ji ještě nechala pár hodin v klidu v přepravce dospat. Pak už ale koukala a chtěla ven, tak jsem ji pustila a zkusila ji dát napít, ale ještě nechtěla. Byla chudinka taková ještě malátná, nevěděla, co se s ní děje. Voliéru jsme rozdělili na dvě části a Čikinu umístili do dolní části, aby nemohla nikam lézt a Daisy jsme nechali v horní části, aby ji nechala v klidu. Druhý den jsem je ještě pouštěla střídavě, Čikinu vždycky jen na chvilku, aby nikam nelezla a odpočívala. Běhat ji ještě moc nešlo, tak si někam zalezla, nejlépe pod deku nebo do koše s prádlem a tam spala. Večer jsem ji pustila i Deisy, protože ji pořád hledala a jak ji našla v koši s prádlem, tak po ní hned začala skákat, protože měla radost, že ji našla, tak jsem ji musela hlídat, aby ji nic neudělala. Pak už ji ale nechala, jen k ní občas čuchala a koukala, co s ní je. Na noc jsou ale ještě oddělené. Čikina si ránu hned olízala, takže ji tam nic zeleného nezbylo, ale stehy jsou naštěstí pevné, tak si jich přestala všímat, akorát si to občas olizovala. Třikrát denně ji taky musím dávat penicilin v pastě kvůli zánětu. Ten se dá dávat i injekcí, na kterou by jsme museli jezdit jednou za dva dny. Ale zkusili jsme tu pastu s tím, že když to nebude chtít nebo ji po tom bude špatně, tak by jsme přijeli na injekci. Poprvé jsem ji pastu smíchala s vitamínovou pastou, kterou má ráda, a naštěstí ji olízala celou. Pak jsem ji dávala už samostatně a i když bylo vidět, že ji to moc nechutná, pokaždé ji poslušně celou olízala. Pasta se má dávat vždy buď 2 hodiny po jídle nebo 1 hodinu před jídlem, tak jsem ji podle toho ještě musela dávat jídlo, takže ho nemohla mít trvale. Jíst začala druhý den po operaci, vyprazdňování měla také v pořádku. Po týdnu jsme šli na vyndání stehů. Čikina hezky držela, za chvíli je měla vytahané. Po dalším týdnu už to měla krásně zahojené a byla úplně v pořádku.
Daisy se divila, co Čikině je a že si s ní nechce hrát.